Cesta začínající spisovatelky

4. března 2018 v 12:43 | Sunflower |  Témata týdne
Vzhledem k tomu, že jsem začínající spisovatelka, téma týdne je jako stvořené pro mě. Ráda bych vám tímhle článkem řekla, jak jsem se k tomu dostala, co to obnáší a co to vlastně pro mě osobně znamená.


K psaní různých povídek jsem se dostala už jako dítě. Na základní škole jsem měla skvělé učitelky, ale český jazyk mě nikdy nijak zvlášť nebral a s ostychem musím přiznat, že jsem ho dlouho ani neovládala, tedy co se písemného projevu týče. Zlom přišel až ve chvíli, kdy jsem se dostala na 2.stupeň základní školy. Má třídní učitelka byla zárověň mou češtinářkou a právě ona mě naučila vše, co z českého jazyka znám. Díky ní jsem ho začala ovládat tak, jak ho ovládám. Postupem času jsem se tedy začala lepšit a zhruba v 7.třídě už jsem ho ovládala perfektně. Pak přišly slohové práce, na které jsem se nikdy nepřipravovala, upřímně jsem se za celých 9 let základní školy doma nepřipravovala nikdy na nic, nepotřebovala jsem to. Mé slohové práce vždy byly všemi velmi chválené, sloužily jako ukázkové práce i pro vyšší ročníky a vyhrávala jsem s nimi spoustu soutěží. Tehdy mi tak nějak došlo, že mi to jde, že mě to baví a že mám celkově velmi ráda literaturu. Moje učitelka mi dala ohledně psaní cenné rady, které využívám dodnes a při psaní čehokoli je mám neustále v mysli. Začala jsem psát i sama pro sebe, ale zprvu pouze básně. 9.třídu jsem poté strávila na jiné škole a samozřejmě jsem tedy měla jinou učitelku českého jazyka. Ta mě od začátku neměla ráda, na konci roku jsem od ní měla dohromady přes 80 poznámek a zajistilo mi to 2 z chování, přesto byla úžasně profesionální, protože i přes zjevnou nenávist, kterou ke mně chovala, byla naprosto nadšená z každé mé slohové práce. V očích měla takové jiskřičky, když zjistila, že každou práci píšu z hlavy přímo na místě, bez přípravy a i tehdy se mé práce posílaly do soutěží a sloužily jako ukázkové pro ostatní žáky. Jednou jednu moji práci četla nahlas před celou mou třídou a když dočetla, dokonce i chlapci ze třídy, kteří mě spoustu let psychicky i fyzicky šikanovali, uznali, že to bylo dobré. A to byl přesně ten moment, kdy jsem se dostala ke psaní příběhů. Dlouhá léta to byly jen krátké povídky na blog a poté na wattpad, ale před pár lety jsme, s teď už bývalou, přítelkyní vymyslely kostru něčeho, co nyní zhruba druhým rokem zpracovávám jako knihu, která by během příštího roku měla vyjít. Je to můj životní projekt, jsem už pár let naprostý blázen do knih a jedním z mých největších snů je vydat nějakou vlastní.
Někomu se to může zdát snadné, pravdou však je, že to obnáší strašnou spoustu stresu. Své dílo jsem nucena číst pořád dokola a dokola, až se mi i ty nejlepší věci z něj zdají jako hlouposti a já pak jen mažu, přepisuju a opravuju. A najednou si člověk říká, že na to možná nemá, že možná není vůbec dobrý, že to možná nemá vůbec žádný smysl a z toho se vyklube půl roční prokrastinace, ze které je člověk zdeptaný ještě víc.
Aktuálně pracuji na povídce pro nakladatele. Pokud se mu bude líbit, bude vydána a bude mi nabídnuta smlouva s nakladatelstvím. Mám vážně skvělé téma a skvělou pointu celé povídky, ale v polovině jsem zjistila, že zpracování se mi nelíbí a tak jsem začala znovu. A teď mám už jen 3 týdny na to, abych povídku dopsala a často mám pocit, že to nezvládnu.
Na druhou stranu, tohle všechno špatné nedokáže zastínit ty dobré věci, které to přináší. Útěk do jiné reality, který často potřebuji, je díky psaní naprosto jednoduchý. Komunita spisovatelů, do které jsem se dostala, je neskutečně úžasná a jsem jim vděčná za strašnou spoustu věcí, například i za to, že mě mezi sebe vůbec přijali.
Psaní je pro mě všechno, je to to, kdo jsem, je to moje podstata a vždy mi ty kladné věci budou stát za okusení těch ne úplně snadných, které to přináší. Věřím, že každý máme na světě své místo a věřím, že tohle je to mé. Tak mi držte palce, ať do 30.3. mám povídku dopsanou, protože tohle je pro mě obrovská šance.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 FoxFirer | E-mail | Web | 4. března 2018 v 13:12 | Reagovat

Taky jsem se chtěl věnovat trochu literatuře a slohovou práci na maturitě jsem měl za jedna, plus jsem měl i nápad na dílo ale vzhledem k tomu, že mě spíše lákalo psát komiksy a moje umělecké schopnosti, co se týče kreslení stojí za nic, tak jsem od toho upustil. Každopádně ti přeji hodně štěstí a ať ti to vyjde. :)

2 padesatka | E-mail | Web | 4. března 2018 v 13:23 | Reagovat

Maličko si odporuješ, milá spisovatelko,
devátou třídu jsi strávila na jiné škole..." dokonce i chlapci ze třídy, kteří mě spoustu let psychicky i fyzicky šikanovali, uznali, že to bylo dobré."
Jak dojemné...:)

3 Sunflower | E-mail | Web | 4. března 2018 v 13:47 | Reagovat

[1]: Na tvém místě bych to nevzdávala, tréninkem se v kreslení můžeš hodně zlepšit. :) A děkuju. :)

[2]: Na jiné škole, ale ne s jinými spolužáky. Naše škola byla zrušená (16.zš Most, pořád se dá dohledat reportáž, jelikož jsme byli i ve zprávách), ale nám, které čekal poslední rok, zařídili přestup celé třídě na jinou školu, abychom zůstali spolu, ty brepto. :)

4 Eliss | Web | 4. března 2018 v 14:13 | Reagovat

Je úžasné jak sis přes všechna příkoří zachovala lásku k češtině, přeji ti ať to s tou novou knihou vyjde 8-)

5 Sunflower | E-mail | Web | 4. března 2018 v 15:51 | Reagovat

[4]: Mockrát děkuju. :)

6 stuprum | Web | 4. března 2018 v 17:03 | Reagovat

Kniha, toť historie škrtů. :)

7 Kitty | E-mail | Web | 5. března 2018 v 5:54 | Reagovat

Psaní knihy je opravdu historie škrtů, závislá na dalších okolnostech. Máš jasno a pevnou vůli, přeji ti úspěch!
Ráda tě zařazuji do Výběru TT :-)

8 Sunflower | E-mail | Web | 5. března 2018 v 13:04 | Reagovat

[7]: Velmi pěkně děkuju. :)

9 Kitty | Web | 5. března 2018 v 13:10 | Reagovat

[8]: Já jen doufám, že tě k TT budu potkávat častěji. Tvorba knížky je cesta na dlouhou trať. Tedy fyzické. Já si kutím virtuální, ale u ní mi zase klade překážky prokrastinace ;-)

10 Sunflower | E-mail | Web | 5. března 2018 v 13:18 | Reagovat

[9]: Budu se snažit sesmolit smysluplný článek na každé TT, pokud to zrovna nebude něco, co jde úplně mimo mě, takže myslím, že ano. :)
Co se prokrastinace týče, ta nás, mrcha, asi trápí všechny, u mě dokáže trvat i půl roku, takže určitě nezoufej! :D A moc držím palce s knihou, byť virtuální! :)

11 bluesovka | E-mail | Web | 14. března 2018 v 8:47 | Reagovat

Vnímám, že slovo "prokrastinace" se stává slovem oblíbeným a hodně užívaným. Najdu si význam...jestli já taky náhodou neprokra...

12 bluesovka | E-mail | Web | 14. března 2018 v 8:48 | Reagovat

Tak ne, to já nedělám, v práci jsem se naučila věci důležité - ač nerada - řešit hned.

13 Sunflower | E-mail | Web | 14. března 2018 v 16:30 | Reagovat

[12]: Prokrastinace je jen vznešený výraz pro lenost. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama