Pracovní pohovor

23. února 2018 v 14:47 | Sunflower |  Moje myšlenky
Vzhledem k tomu, že si už dlouhou dobu hledám práci, měla jsem dneska ráno další pracovní pohovor. Seriózní firma, po telefonu se vedoucí zdála být skutečně milá, přesto mě hned z rána plně pohltila sociofobie a panická porucha, neskutečně jsem se klepala a potila, nemohla jsem dýchat, mluvit, ani se najíst... Ačkoliv mám prášky, neberu je a na uklidnění do sebe kopu čokoládu, proto jsem tlustá a šílená.


Každopádně jsem se nějakým zázrakem nakonec skutečně ocitla na místě a zvonila na zvoneček u brány. Vědět, co mě uvnitř čeká, plivnu jim na kliku a odejdu.
K bráně přišla žena tak kolem 45ti let, velmi silné postavy, s krátkými vlasy a velmi, opravdu velmi zmalovaná... Všichni tenhle typ žen známe a američtí vědci pořád nepřišli na to, proč jsou tyhle ženy vždy na postu vedoucích. Obecně je známo, že tenhle typ žen je velmi nepříjemný, já ale nemám ráda předsudky a tak na ně nedám...což tentokrát byla chyba.
Půl hodiny jsem čekala v jakési kanceláři, na což si upřímně nestěžuji, po 5km dlouhé cestě do kopce to celkem bodlo. Když se pak ona dáma ukázala, z nepochopitelných důvodů začala pištět, že jsem jí neposlala životopis, který jsem sice poslala, ale to už si vysvětlit nenechala. Výtka, že jsem přišla v pátek a ne třeba ve středu mě celkem překvapila, ale to, že jsem od pondělí do čtvrtka běhala po nemocnici s babičkou, o kterou se od svých 15ti starám, si též vysvětlit nenechala. Vzala si ode mě údaje, se smíchem mě nazvala lhářkou, když jsem na otázku, zda jsem si do teď hledala práci, odpověděla, že ano a vyprovodila mě z budovy.
Jakožto sociofobik mám strach z toho, že se přesně něco takového stane a jakožto člověk s PTSP mám neskutečný strach z křiku, takže jsem stála venku před budovou a snažila se to celé nějak ustát. Nechápejte mě špatně, nechci, aby se mnou lidé jednali v rukavičkách jako s děckem, úplně by stačilo být slušný. Možná se vám to zdá jako hloupost, ale sociofobika tyhle věci mohou neskutečně rozhodit. Možná byla chyba někde u mě nebo jsem jí nějak nesedla, kdoví, přesto mi to přišlo značně neprofesionální a zbytečné.
Co mě ale nejvíc na tom celém štve je fakt, že tohle nebyl pracovní pohovor, protože tam o práci nepadlo ani slovo. Takže jsem vlastně šla nadiktovat své údaje podrážděné dámě, aby mě mohla urazit, vysmát se mi a úplně zbytečně mě rozhodit. Wow.
Jednu výhodu to ale mělo, našla jsem po cestě úžasný antik a až ho vykoupím, bude tu u něm článek, protože je úžasný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax | E-mail | Web | 23. února 2018 v 15:04 | Reagovat

Držím ti palce, aby si měla dobrou práci! :)

2 Sunflower | E-mail | Web | 23. února 2018 v 15:11 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji, v pondělí mě čeká další pohovor, tak snad to tentokrát půjde lépe. :)

3 Magicmax | E-mail | Web | 23. února 2018 v 17:26 | Reagovat

[2]: Hlavně ať si najdeš pro tebe i ostatní dobrou práci. :)

4 Káťa panikářka | Web | 20. března 2018 v 10:20 | Reagovat

Jak já tě chápu...Držím palce, je to boj! :)

5 Sunflower | E-mail | Web | 21. března 2018 v 11:51 | Reagovat

[4]: Moc děkuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama